středa 19. března 2014

Trnitá cesta od nadváhy, anorexie, záchvatovitého přejídání po healthylifestyle

Ráda bych se s vámi podělila o svou trnitou cestu od dětství až do současnosti.
Našla jsem inspiraci v Monice, která napsala o záchvatovitém přejídání.
A chápu její frustraci, když se snaží cvičit zdravě jíst a pak jednou ujedeme a jsme opět na začátku.
Ale teď už k věci.

Moje cesta
Když jsem byla mimino, mamka a celá naše rodina řikala, źe bych mohla dělat reklamu na sunar. Musim se pochlubit źe jsem byla roztomilé mimi. Jak jsem ale pomalu rostla byla jsem oplácanější a oplácanějši. Papamatuji si jak táta nebyl často doma, protože si dodělával maturitu a pořád pracoval a když večer přišel domů přinesl nám nějakou sladkost. Napřiklad Marsku (která v té době byla děsnej hit:-).

Kulatila jsem se. Kulatila, ale už v 6 letech mě mamka přihlásila na basketbal.
Měla jsem na svůj věk celkem přísný režim. Bylo mi asi 9 let a měli jsme třikrát týdně basket, jednou týdně plavání a jednou týdně klasický tělák. Ostatní spolužáci si hráli na sídlišti a poflakovali se, ale já jsem byla pořád v tělocvičně. A pořád oplácané děcko, které se všichni smáli a bohužel i šikanovali.





Malé holky dokáží být pěkně zlé. Šikana se týkala od sprostého nadávání až po tělesného ubližování. Nejdříve jsem se styděla a nikomu nic neřekla. Rodičům jsem se po nějaké době svěřila, bohužel si nepamatuji kdy to bylo... Nejdříve chtěli jít za trenérem ale já jsem nechtěla tak to neřešili. A šikana pokračovala dál. Každé letní soustředění jsem věděla, že budu nejpomalejší, nejtlusčí a nejméňe oblíbená. Vždy jsem zkončila jako poslední, pokud si někdo vybýral spoluhráče. Celé léto jsem se klepala jako ratlík a brečela jsem jako želva, že se mi nikam nechce. Nic nepomáhalo. Neměla jsem nikdy žádné sebevědomí. Ve 12letech jsem přidala i volejbal a jeden rok jsem stíhala oba sporty najednou. Pak vyhrál volejbal. Našla jsem si skvělou partu holek, nejlepší kamarádku a nikdo mě nešikanoval. Bohužel váha zůstala stále stejná. První ročník na střední škole jsem vážila kolem 75kg.
A pak se mi zdál sen. Ten sen vše změnil a já jsem si uvědomila, že to tak dál nejde.



Začala jsem dělat maličkaté změny. Bílé pečivo jsem nahradila celozrnným, nejedla jsem čokoládu. Vynechala sladké. Pak jsem vynechala vše tučné a nejedla smažené věci. Váha šla ze začátku rychle dolů a začalo si všímat i okolí. VsIchni mě chválili a já chtěla hubnout dál. Přestala jsem ji st spilečné večeře doma a vzala si kus celozrnného pečiva se sýrem nebo šunkou. Volejbal jsem už měla 3-4 krát v týdnu po hodině a půl a pak vždycky posilování. Po tŕeninku jsem už nikdy nejedla. Pak jsem nevečeřela nikdy, naposledy jsem jedla v 5 hodin, abych zhubla. Ze začátku jsem měla hlad, ale cítila jsem se dobře s prázdným žaludkem a vůbec mi to nevadilo. Pak jsem hlad mít přestala úplně. Zhruba za rok jsem zhubla 15kg. Nevypadala jsem vůbec zdravě. Nic jsem skoro nejedla. Snídala jsem pouze bebe sušenky a kávu. Hodně vody a čaje. Odpoledne jsem si dala trošku Fitness lupínků a občas jablko. Nepamatuji si že bych jedla bílkoviny nebo tuky...(jsem opravdu pouze na sladké).
Pak jsem zkolabovala ve škole a musela si pro mě přijet mamina.
To jsem si uvědomila že bych měla začít jíst normálně. Neměla jsem v tem době menstruaci. Musela jsem za gynekoložkou aby mi předepsala léky.

O pár let později kdy jsem si našla první lásku nastoupila na vysokou a skončila se závodním Volejbalem se vše obrátilo.
Byla jsem spokojená, nemusela se nijak moc snažit. Neměla jsem čas jinak sportovat večer jsme si s přítelem dali čokoládku, vařili jsme si všeljaké dobroty... Umíte si to představit. A já jsem byla za cca 5-6 let o 20kg těžší aniž bych si toho všimla :-( prostě sem tam nějaké to kilo. A bylo to pak hrozné si stoupat na váhu a vidět tam tu osmičku jako první číslo.

Pro dnešek toho myslím bylo dost :-) druhá část článku bude čas po rozchodu až po součastnost.

Jinak se musím pochlubit dnešní vynikající snídaní! Zařadila jsem opět trochu mléčné výrobky tak už můžu i můj oblíbený tvaroh a protein. Jupí!!


6 komentářů:

  1. Je šílené, jak náš život ovlivňuje naše zdraví, vše se v něm odrazí. Nejtěžší je najít rovnováhu. Drž se!

    http://beh-na-dlouhou-trat.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Teda jsem ráda, že jsi zanechala komentář a já mohla objevit tvůj blog! Nemůžu se dočkat druhé části tohoto článku. Hltám tyto příběhy a obdivuji jejich autory, a když narazím na takový blog, jsem v sedmém nebi, protože lidé jako ty mě nejvíce udržují motivovanou. Obdivuji všechny lidi, kteří se rozhodli se sebou něco dělat a dali se na zdravější cestu, ale nejvíce ty, kteří začínali na váze vyšší než 70 kilo, stáli na křižovatce a museli překonat sami sebe a poznámky rejpalů.
    Když se koukám na fotky tvých jídel, říkám si, jak jsi úžasná. Jsi vážně skvělá. Moje nová inspirace. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee no ty jsi zlatíčko. Děkuji za podporu. Taky tě sleduji a nemáme to holt jednoduchý :-) tvůj komentář mě mooc potěšil a nakopnul mě abych zase pokračovala v tom co dělám a snažila se dál jít za tím co chci! :-)

      Vymazat
  3. Jeee no ty jsi zlatíčko. Děkuji za podporu. Taky tě sleduji a nemáme to holt jednoduchý :-) tvůj komentář mě mooc potěšil a nakopnul mě abych zase pokračovala v tom co dělám a snažila se dál jít za tím co chci! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za jakýkoliv komentář, moc si jich vážím!